Czech/Pronouns

Personal Pronouns

Unlike many western-European languages, and like most other slavic tongues, Czech does not usually make much use of personal pronouns. This is primarily because the information that pronouns convey (person, plurality & gender), is already carried by other parts of speech. They are nonetheless useful for emphasis, and in those cases where there may be confusion.

First Person

Case	Nominative	Genitive	Dative	Accusitive	Vocative	Locative	Instrumental
Singular ("I")	já	mne/mě	mně/mi	mne/mě	null	mně	mnou
Plural ("we")	my	nás	nám	nás		nás	námi

Second Person

Case	Nominative	Genitive	Dative	Accusitive	Vocative	Locative	Instrumental
Singular ("you")	ty	tebe/tě	tobě/ti	tebe/tě	null	tobě	tebou
Plural ("you guys")	vy	vás	vám	vás		vás	vámi

Third Person

This is where things get interesting.

Case		Nominative	Genitive	Dative	Accusitive	Vocative	Locative	Instrumental
Singular	masculine	on	jeho/něho ho jej/něj	jemu/němu mu	jeho/něho ho jej/něj	null	něm	jím/ním
	feminine	ona	jí/ní	jí/ní	ji/ni		ní	jí/ní
	neuter	ono	jeho/něho ho jej/něj	jemu/němu mu	je/ně ho jej/něj		něm	jím/ním
Plural	masculine	oni/ony	jich/nich	jim/nim	je/ně		nich	jimi/nimi
	feminine	ony
	neuter	ona

Possessive Pronouns

First Person

Case	Singular			Plural
	Masculine	Feminine	Neuter	Masculine	Feminine	Neuter
Nominative	můj	má/moje	mé/moje	mí/moji	mé/moje	mé/moje
Genitive	mého	mé/mojí	mého	mých	mých	mých
Dative	mému	mé/mojí	mému	mým	mým	mým
Accusative	mého/můj	mé/mojí	mé/moje	mé/moje	mé/moje	má/moje
Vocative	můj	má/moje	mé/moje	moji/moje	mé/moje	má/moje
Locative	mém	mé/mojí	mém	mých	mých	mých
Instrumental	mým	mou/mojí	mým	mými	mými	mými

See Also

• Wiktionary.
• Wikipedia on Pronouns.